Historie

Kulturní památky Pavlic:

Díky příhodným přírodním podmínkám bylo okolí Pavlic již poměrně záhy osídleno. Doklady významného sídliště nejstarších zemědělců s keramikou lineární kultury objevil F. Vildomec roku 1930 u Blažkovského rybníka. Stáří nálezů činí asi 5 400 roků před naším letopočtem (tj. asi 7 400 let). Jde o počáteční období mladší doby kamenné - neolitu.

První písemná zmínka o existenci Pavlic se datuje r. 1252, kdy příslušely k panství Hradiště sv. Hypolita.

Další zmínka pochází z 1. srpna 1356, kdy se zmiňují vladykové Albrecht a Turoch z Pavlic, kteří zde vlastnili svobodné dvory.

V polovině 14. století náležely Pavlice k panství bítovskému. Že byly Pavlice příslušenstvím hradu Bítova, dovídáme se z listiny z r. 1498, kterou král Vladislav II. Jagellonský propouští hrad Bítov ze závazků lenních panu Burjanovi Bítovskému z Lichtenburka.

Albrecht Bítovský z Lichtenburka intabuloval Pavlice r. 1519 Janovi, vladykovi ze Mstěnic. Po Janově smrti zdědily majetek jeho dcery Anežka, Anna, Alena a Kateřina. Jejich poručníci pak r. 1531 prodali Pavlice Anežce z Krajku.

Třicetiletou válkou Pavlice značně utrpěly, jelikož ležely na císařské cestě, hlavní spojnici mezi Znojmem a Jihlavou, kudy často táhla švédská a rakouská císařská vojska. Ve vsi před válkou bývala německá menšina, ale válkou téměř zanikla. R. 1667 bylo mezi 21 usedlými rodinami 5 německých.

Jevišovické panství držel Karel Fridrich, kníže minsterbersko-olešnický. Jeho smrtí r. 1647 vymřel po meči starobylý rod pánů z Kunštátu.

7. června 1649 koupil panství císařský vojevůdce Jean Louis Raduit de Souches, obránce Brna proti Švédům. V Pavlicích r. 1649 nechal vystavět špitál s domácí kaplí. R. 1675 byl zřízen při oltáři v kapli Boží hrob podle jeruzalémského.

Od 20. října 1743 přešly Pavlice s velkostatkem jevišovickým na Jana hraběte Ugarte, který se oženil s Marií Vilemínou de Souches a druhou polovinu panství koupil od její sestry Marie Anny.

Roku 1785 byla zřízena lokální kuracie. Od tohoto roku je přifařena také Vranovská Ves, která dříve patřila do farnosti štítarské. Při kostele bývala do r. 1764 Kalvárská hora a do r. 1806 kaple utrpení Kristova.

V roce 1800 byla v Pavlicích založena škola. Byla původně utrakvistická, jednotřídní.

R. 1821 se Pavličtí připojili k selskému povstání, které zachvátilo téměř všechen poddanský lid venkova od Znojma až k Jihlavě.

V roce 1897 koupil jevišovické panství Robert svobodný pán Biedermann z Turony, vídeňský továrník.

Před válkou byli v obci sedláci, dělníci, několik řemeslníků, 3 obchody, 3 hospody a 2 řezníci. Početná vrstva obyvatel patřila ke korálníkům, protože se v Pavlicích velmi dařilo perlařskému průmyslu. Daleko věhlasné bylo umění pavlických hrnčířů, lidově zvaných toufarů. Výrobky toufarů z Pavlic, Vevčic a Rouchovan se nabízely na všech výročních trzích jihozápadní Moravy. Několik vzácných výrobků uchoval děkan P. Josef Vaněk a daroval je pražskému muzeu.

Zpráva o převratu došla ráno dne 29. října 1918. Převrat v obci proběhl klidně za velkého nadšení místních. Pomalu se vraceli vojáci z bojišť. Mnozí se však nevrátili. Brzy po převratu vznikly tělocvičná jednota Sokol a spolek Orel.

Na počátku 30. let se v Německu dostává k moci Hitler a jeho strana NSDAP. Na jeho politiku reagovali také Němci žijící na území Československa v pohraničí. Nepokoje, které probíhaly například i ve Vranovské Vsi, kde se objevily nakreslené hákové kříže a kde r. 1936 byla založena místní buňka Sudetendeutsche Partei (SdP), se Pavlicím vyhnuly z toho důvodu, že zde bylo pouze české, resp. česky smýšlející obyvatelstvo.

Po mnichovské dohodě z přelomu září a října 1938 byla smíšená území vydána Německu. Pavlice nebyly zabrány. Staly se hraniční obcí. Velké množství občanů bylo nasazeno na práci v říši.

Dne 30. července 1942 přijelo Gestapo pro zdejšího řídícího učitele Ferdinanda Kulhánka, který ozbrojen revolverem utekl před nimi z bytu. Po krátké přestřelce byl Gestapem zastřelen.

Pavlice byly osvobozeny Rudou armádou 9. května ve 2 hodiny ráno. Nešťastnou náhodou v Pavlicích tohoto dne zemřel gardový seržant Batyrčin, který je pochován na místním hřbitově.

28. prosince 1952 bylo ustaveno JZD (jednotné zemědělské družstvo). Většina místních rolníků se bránila vstupu do JZD, které bylo pro špatné hospodaření v červenci 1953 rozpuštěno. Znovu ustanoveno bylo JZD 5. září 1955. Tentokráte byli ovšem rolníci nuceni vstupovat do JZD, poslední rolníci vstoupili do JZD 16. srpna 1958, a tak se Pavlice staly 20. socialistickou obcí v okrese Znojmo.

Socha akademického sochaře Karla Pokorného

Sochař Karel Pokorný, národní umělec se narodil v Pavlicích. Přes mistrovskou školu uměleckého zámečnictví v Hradci Králové se dostal na pražskou uměleckou školu a na akademii. Absolvoval ji jako žák Myslbekův roku 1917. Vytvořil sochu "Sbratření", Boženy Němcové, Aloise Jiráska a jiné. Řadu let byl profesorem na Akademii výtvarných umění.

Více o historii Pavlic se dozvíte na: http://pavlice-historie.wz.cz/